Archives 2013

Duhový lesk perel, který se zrodil v tmavých hloubkách moře a spatřil světlo světa, mnohdy i za cenu lidských životů, vždy okouzloval a podněcoval fantazii člověka. Perly měli od nepaměti mimořádnou cenu a připisovali jim i mnohé zázračné či léčivé vlastnosti. První zprávy o použití perel jsou dochovány již z egyptských papyrů před téměř 4000 let. Už tehdy měli obrovskou cenu. Proto je v historii nosily výhradně příslušníci nejvyšších společenských vrstev. Zdobily se jimi vlasy, čepce, zda oděv panovníků, církevních hodnostářů nebo šlechticů.

Životní pouť perly

Možná se to nezdá, ale perla je vlastně přírodní kámen vznikající v živém organismu. Když se cizí objekt (zrnko písku, malý parazit, kousek odumřelé tkáně jiného živočicha nebo úlomek perleti) dostane do nitra lastury, která je schopna produkovat perly, lastura začne proti cizímu tělísku ve svých útrobách bránit. Její obranným procesem je vylučování perleti a obalování tohoto cizího předmětu. Perleť je z chemického hlediska sloučenina oxidu vápníku (cca 90%), organických sloučenin a malého množství vody. Je to tatáž látka, kterou jsou pokryty lesklé vnitřní stěny lastur. Je tvořena z mikroskopických krystalů. Vrstva perleti se postupem času nabaluje na tento cizí předmět a vzniká perla. Čas vzniku perly závisí na druhu měkkýšů, který ji produkuje a pohybuje se zpravidla od 6 měsíců do několika let.

Nejkrásnější a nejdražší perly poskytují mořské perlorodky druhu Pinctada, které se vyskytují v teplejších pásmech Atlantského a Indického oceánu, v Mexickém a Perském zálivu. Perlorodky zde žijí v hloubce 10 až 16 metrů. Méně třpytivé jsou perly sladkovodních perlorodek druhu Unio Margaritifera, které byly kdysi, zejména v Evropě, velmi rozšířené v průzračných řekách. Následkem znečištění vod se z nich však prakticky vytratily.

Perly se dají i pěstovat

Na tuto myšlenku přišli již vynalézaví lovci perel ve starém Orientu. Staří Číňané vkládali do dutin sladkovodních perlorodek různé předměty, aby jejich perlorodky „povliekli“ perletí. Průkopníkem myšlenky umělých perel byl Francouz Jacquin, který začal skleněné perle vyrábět v Paříži roku 1680. I C. Linné, velký přírodovědec, pracoval s mušlemi a vkládal do nich různé tělíska. Opravdový průlom v tomto snažení udělal japonský badatel a obchodník Kochiki Mikimoto. Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem roce 1905 a stal se zakladatelem prosperujícího průmyslu v Japonsku.

Náušnice a další šperky s perlami

VIDEO: Jak se pěstují perly?

Zdroj fotografií: SXC.hu

Ametyst je nádherná fialově zbarvená odrůda křemene. Ametyst tvoří pravidelné krystaly, které mohou dosáhnout hmotnosti několika desítek kilogramů. Ke šperkařským účelům se však většinou hodí pouze nepatrná horní část krystalu, která má nejsytější barvu a je bez prasklin. Nejbohatší naleziště ametystu se nacházejí v Brazílii, známá je též Uruguay či Bolívie. Název ametyst pochází z řečtiny a ve volném překladu znamená „neopojný“. Ametyst bývá přiřazovám ke znamení ryb. Náhrdelníky a náramky z ametystu jsou navlečené na ocelovém lanku a ukončené zapínáním do karabinky.

– Minerál ze skupiny silikátů (tektosilikáty)
– Tmavě fialová, fialová nebo červenofialová odrůda křemene

Ametyst v ČR a na Slovensku

V českých zemích byla od středověku nejproslulejší výzdoba fialovými ametysty s bílými vrostlichemi achátu z lokality Ciboušov na Klášterecku, ze kterých se řezaly a leštily čtyř- až pětiboké desky; dochovaly se v obkladech kaplí sv. Kateřiny a Svatého Kříže na hradě Karlštejně a v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze. Písemně doložené jsou z Karlova hradu v Tangermünde, ale nedochovaly se tam. Císař Karel IV. chtěl pomocí výzdoby polodrahokamy v kaplích evokovat Nebeský Jeruzalém a jeho hradby podle biblického textu Vidění sv. Jana. Další teorie hovoří o meditačním účinku ametystu na mysl císaře za jeho pobytu na Karlštejně. Další ametysty dal císař vložit do Svatováclavské koruny, do zlatého korunovačního kříže a do několika relikviářů ve Svatovítském pokladu. Ametyst se na území bývalého Československa nalézá v Krušných horách, okolo Kozákova v Českém ráji, dále na Chebsku, v Jeseníkách, v Moravském krasu, na Vysočině na Žďársku a Třebíčsku (Bochovice, Hostákov, Valdíkov, Smrk, aj.). Proslulé byly žezlové krystaly ametystu z dolů okolo Banské Štiavnice ve středním Slovensku.

Ametyst a jeho duševní síla

Ametyst je mimořádně silný kámen s obrovskou ochrannou silou, obdařen vysoce spirituálními vibracemi. Brání nositele před psychickými útoky, protože jejich energii přeměňuje na lásku. Je blahodárný na mysl, kterou dokáže uklidnit a povzbudit. Příznivě působí na schopnost rozhodování, posiluje zdravé racionální uvažování člověka.
Ametyst je jedním z najspirituálnejších kamenů. Přináší božské lásky, nabízí nahlédnutí do skutečné podstaty člověka, povzbuzuje k nezištnosti a duchovní moudrosti. Otevírá cestu pro rozvoj intuice a podporuje tělesné vlohy. Je velmi vhodný pro meditace a věštění. Ametyst lze umístit na třetí oko, aby povzdudil jeho činnost. Pokud u sebe máte ametyst během spánku, můžete se dočkat zážitků spojených s pobytem mimo tělo. Přeměňuje nižší energie na vyšší vibrace duchovní a éterické říše.

Vliv ametystu na zdraví

Na nejjemnější úrovni udržuje ametyst rovnováhu mezi tělesným, duševním a emocionálním tělem, a současně zajišťuje jejich propojení. Čistí auru. Podněcuje činnost krční a korunní čakry.
Ametyst dokáže stabilizovat duševní stav, ale neměl by se používat v případech paranoie nebo schizofrenie.
Ametyst podněcuje produkci hormonů. Vylaďuje systém žlázy s vnitřní sekrecí a metabolismus. Posiluje vylučovací orgány a imunitní systém. Blahodárně působí na střeva, kde reguluje stav střevní flóry, odstraňuje parazity a zlešpuje vstřebávání vody. Zmírňuje bolest hlavy a uvolňuje napětí. Léčí nespavost a zajišťuje klidný spánek.
Může se přikládat a nosit podle potřeby, zejména pokud jde o součást šperku. Pokud se nosí na krku, měl by spočívat na srdci. V případě nespavosti položit pod polštář. Geody nebo zrastlice mohou postavit volno do prostoru.

Ametyst v historii

Od počátku historie se ametyst využíval v klenotnictví, řezaly se z něj sumerské a mezopotámské pečetní válečky, a především antické (řecké i římské) gemy. Také v evropském klenotnictví a v glyptice se ametyst od středověku až do současnosti hojně využívá, proslulé jsou misky a konvice dvorských umělců Karla IV., či nádobí z dílen brusičů rodiny Miseroniů, kteří pracovali v Praze – Bubenči pro císaře Rudolfa II. a jeho dvůr. Od 19. století se dováží zejména brazilský ametsty a užívá se také barvený na černo či v kobaltové modři.

Ve starověku se ametyst používal jako talisman proti následkům nadměrného pití. Jako kámen měl probouzet bdělost vyšší mysli, zasvěcovat do tajných věd a zesilovat vyšší duševní schopnosti. V (arci)biskupských prstenech pak manifestuje duševní sílu a vnitřní mravní čistotu. Ametyst je dodnes používán pro své léčebné účinky v mnoha léčitelstvích světa. Soudí se o něm, že dokáže člověka nabíjet energií.

Technický popis ametystu

Silikát, fialová odrůda křemene, název odvozen z řeckého „amethustos“ – střízlivý, průhledný, skelného lesku, bez štěpnosti. Méně kvalitní brazilské a uruguayské ametysty se vypalují do barvy citrínu. Velmi často se vyskytují v geodách i o velikosti dospělého člověka. Stupeň tvrdosti 7.
Naleziště: Brazílie, Uruguay, Namíbie, USA, Rusko, Kanada, Velká Británie, Srí Lanka, Sibiř, Indie, Mexico

Vyberte si šperky s ametystem

VIDEO: O ametystu

Zdroj obrázku: SXC.hu

Růženín je odrůda křemene, což je nejrozšířenější minerál na světě. Růženín, jak již napovídá název je lehce růžový, průhledný až průsvitný. Zamilovanou růžovou barvu růženínu způsobují příměsi manganu, železa nebo titanu v jinak čirém až bílém křemenu. Růženín a další křemeny byly již od pradávna využívány na šperky, ovšem vzhledem k tomu, že růženíny obsahují velké množství nečistot a lomů, se v dnešních dobách od broušení růženínů na šperky upouští. Jemná růžová barva tohoto drahého kamene vynikne více na větších řezbách srdcí a podobných tvarech než na drobných broušených kamíncích.

Podle čínské filozofie má růženín hluboce zakořeněnou jemnou jinovou (ženskou) energii. Snad právě proto je mezi ženami jedním z nejoblíbenějších polodrahokamů. Kromě svého romantického starorůžová vzhledu nese i přívlastek „kámen srdce a lásky“. Co to však znamená? Pokud se vám při pohledu na růženín vynoří v mysli slova jemnost a něžnost, intuice vás neklame. Oba tyto pojmy jsou spojeny s láskou a jejím hlubokým vnitřním prožíváním. A přesně takový odkaz nese i samotný růženín.

Léčivé účinky růženínu
Jako kámen srdce a lásky, harmonizuje růženín právě srdeční čakru, svou nositelku tak zbavuje všech problémů, které vznikly jejím narušením. Po fyzické stránce se účinek růženínu projeví tak, že z těla odvede přebytečnou vodu a toxiny. Po duchovní stránce pomáhá řešit naše problémy v mezilidských vztazích a přitahuje partnerskou lásku.
Růženín: má pozitivní účinek u chorob ledvin, srdce, jater, plic a genitálií, též u důležitých center vegetativního nervového systému. Léčí infekce močové trubice. Má výborný vliv na poruchy plodnosti mužů. Odvádí z těla škodlivé látky a přebytečné tekutiny. Je velmi vhodný pro děti. Odstraňuje apatii, uklidňuje a posiluje srdeční činnost. Pomáhá při dlouhodobých nemocích, psychosomatických poruchách a střevních chorobách. Hojí popáleniny, puchýře a vyhlazuje pleť.

Jak používat růženín

Ideální je nosit kámen růženínu v blízkosti srdce nebo míst, kde pulzuje krev. Nejlepším způsobem jak využít účinky růženínu je proto jeho nošení ve formě šperku. Ženy mají v tomto ohledu výhodu, mohou si vybrat jakýkoliv šperk, jestli to už budou náušnice, náhrdelník, prsten a náramek, nebo dokonce kompletní sada ruženínových šperků.

Růženín se energeticky čistí pod proudem čisté vody. Následně se dobíjí při měsíčním světle. Pozor, růženín raději nevystavujte prudkému slunečnímu záření, způsobuje jeho vyblednutí.

Technický popis růženínu

Silikát, průsvitná až Růženín, stříbro – kyvadloprůhledná růžově zbarvená odrůda křemene, obvykle netvoří krystaly (pokud ano, tak jejich délka nepřesahuje 1cm), výskyt v podobě masivních agregátů. Růžové zbarvení dotváří stopy titanu a mléčný vzhled jehličkovité inkluze rutilu. Stupeň tvrdosti 7.

Náhradelníky a další produkty z růženínu

Naleziště růženínu

Zejména Jižní Afrika, Brazílie, USA, Indie.
Růženín se vyskytuje v pegmatitech. Nejlepší materiál je z Madagaskaru, větší množství však produkuje Brazílie. Další naleziště jsou ve Skotsku, zemích bývalého Sovětského svazu, Coloradu (USA) a Španělsku.

VIDEO: Jak vypadá růženín?

Zdroj obrázku: SXC.hu

Ve světě šperků není důležitý jen šperk samotný. Velkou pozornost je třeba věnovat i tomu, kdo daný šperk zhotovil. Klenotnictví je bohatý svět plný zajímavých informací. Klenotnické zdobení je věcí tradice, takže firmy působící v této oblasti jen sotva budou nováčky na tomto poli.

Americká poradenská společnost United Brands seřadila klenotnické společnosti podle jejich úspěšnosti. Vytvořila několik žebříčků na základě oblasti působnosti šperkovníckych firem.

V kategorii módní design získala první místo klenotnická firma Roberto Coin. Tuto klenotnickou firmu založil v roce 1977 Roberto Coin v Itálii. V této zemi, konkrétně ve Vicenze, firma i nadále sídlí. Roberto Coin se věnuje drahých italských šperků a hodinek. Hned za klenotnickou firmou Roberto Coin se umístila firma David Yurman, která byla založena a sídlí v americkém New Yorku.

V kategorii svatební design bylo přiděleno první místo společnosti Neil Lane. Na druhém místě se umístila americká rodinná firma Tacori. Tacori je značka známé elegantním současným designem a minulostí inspirovanými šperky.

Kategorii prémiových šperků trůní firma Graff. Tato populární firma byla založena v roce 1960 v Londýně. V tomto městě i dosud sídlí. Snad nejdůležitější kategorií jsou luxusní šperky. Zde získala první pozici firma Cartier. Tato proslulá francouzská značka luxusních šperků byla založena v Paříži již v roce 1847. Každý šperk od Cartier tak dýchá historií 150 ročních zkušenosti a lásce k luxusu. Největším rivalem této francouzské značky je americká klenotnická firma Tiffany & Co., Která byla založena a sídlí v New Yourku. V kategorii luxusních hodinek získala prventvo, ne překvapující, švýcarská společnost Rolex. Tato firma byla založena již v roce 1905 v Londýně.

Diamantové prsteny mohou být tím pravým dárkem

VIDEO: Výroba šperků

Zdroj obrázku: SXC.hu

Člověk má biologicky danou potřebu obklopovat se pěknými věcmi. V té nejprimitivnější formě je krása rovná lesku a pěkné barvě. Drahé kameny a polodrahokamy nejrůznějšího druhu provázejí člověka už od prvního momentu, než slezl ze stromu a vydal se za dobýváním Země.

Drahokam je skutečně drahý kámen, za který se platí v některých případech velké miliony. Drahokam můžeme definovat jako minerál, který si lidstvo cení pro jeho výjimečné estetické vlastnosti a je používán pro dekorativní účely.

Na to, abychom nějaký minerál mohli zařadit do kategorie „drahokam“ musí splňovat všechny následující podmínky:

• nádherný lesk a barva
• čistota
• stálost
• mechanická odolnost
• vzácnost v přírodě

Diamant

V mnoha případech je téměř synonymem drahokamy diamant. Diamanty jsou symbolem bohatství a krásy, stejně jako zlato. Zatímco zlato je kov, diamant je minerál. Diamant je kompletně tvořen uhlíkem. Stejně i běžný grafit, který se používá do tužek. Grafit je však neuvěřitelně křehký, a diamant je nejtvrdší minerál, jaký známe. Rozdíl mezi grafitem a diamantem je v uspořádání atomů v krystalické mřížce. Diamant je nejčastěji čiré ​​nebo nažloutlé barvy. Název diamant pochází z řeckého slova „adamas“, což znamená „nepřemožitelný“. Každý diamant je charakterizován i vysokou disperzí světla. Diamant je sice výjimečně tvrdý, jako kámen je však zároveň i relativně křehký. To znamená, že dokáže vydržet extrémní tlak, ale obyčejným nárazem ho dokážete zničit. Při diamantech se obvykle udává hmotnost – ta je zaznamenávána v karátech (jeden karát se rovná 200 miligramů). Při diamantech se udává i čirost. Čirost je stupeň vnitřních chybí diamantu. Diamanty se do šperků přeměňují pomocí broušení. Nebroušený diamant nedokáže naplno zužitkovat své fyzikální vlastnosti.

Rubín

Rubín je další kámen z rodiny drahokamů. Z geologické pohledu je to modifikovaný korund. Má růžové až červené zbarvení. Toto zbarvení způsobuje zvýšený obsah chrómu. Hodnota rubínu na trhu se odvíjí od jeho barvy, velikosti, ryzosti i výbrusu. Od korundu se odvozuje i další drahokam – safír, který je na rozdíl od rubínu zbarvený do modra.

Smaragd

Jedním z nejoblíbenějších drahokamů je smaragd, který podobně jako další drahokamy dal jméno i osobitému odstínu zelené barvy. Smaragd je mineralogická odrůda berylia. Za svou sytě zelenou barvou může vděčit chromu ve své krystalické mřížce.

Polodrahokamy jsou nejčastěji ozdobné kameny. Polodrahokamem na rozdíl od drahokamů chybí nějaká vlastnost potřebná ke statutu drahokam. Polodrahokamů je poměrně hodně. Jejich cena závisí zejména na barvy a aktuální módy.

Nejznámější polodrahokamy jsou: křemen, granát, tyrkys, topas, nefrit, turmalín či například zirkon.

Perly

Mezi šperkové kameny můžeme řadit i perly. Perly však na rozdíl od drahokamů a polodrahokamů mají zcela odlišný původ. Perly jsou organického původu. Vznikají v lasturách. Lastury pojmou zrnko písku nebo jinou miniaturní částici, na kterou se později nabaluje perleť lastury. Spuštění tvorby perly může být přirozené nebo umělé. Iniciační základy perly se do perlorodek vkládají i uměle.

Jantar

Přírodní materiály jsou ve šperkařství jednoznačně velmi oblíbené. Při výpočtu všech krás, které příroda stvořila pro radost lidského oka, nesmíme zapomenout na jantar. Jantar má 100 procentně přírodní původ. Původem jde o zkamenělou pryskyřici stromů. Jantar může mít množství podob, protože jeho vzhled závisí na uspořádání pryskyřice. Ta může obsahovat různé bubliny či bublinky případně další přírodní útvary.

Zdroj obrázku: SXC.hu